Diecézní setkání mládeže v Bruntále

Mladí lidé z Ostravsko-opavské diecéze a mezi nimi také 10 scholistek z naší farnosti  přijali pozvání otce biskupa Františka Václava a přijeli ve dnech 16. - 17. března do města Bruntál na akci zvanou BISCUP 2013 (tj. Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem pořádané jednou za rok při příležitosti Světových dnů mládeže na Květnou neděli). Setkání se neslo v duchu motta: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky.“ (Mt 28, 19) V těchto dnech měli mladí možnost poznat nové kamarády, setkat se s o. biskupem, prožit mši sv., křížovou cestu s adorací, zúčastnit se workshopu na různá témata, koncertů, zasportovat si a mnoho dalšího. Vyvrcholením celého setkání byla návštěva skupin mladých v jedné z farností bruntálského děkanátu. Jaké zážitky mají ze setkání naše scholistky, si můžete přečíst níže.

Svědectví tří scholistek

Na setkání se mi zpočátku moc jet nechtělo. Ale čím více se přibližovalo, tím víc jsem se začala těšit. Vůbec jsem si nedovedla představit, jaké to bude (měla jsem jet poprvé).  Už jsem sice byla na větších křesťanských akcích, ale 600 „děcek“ do jedné školy?

Když jsme dorazili na místo, byla jsem překvapena. Všude bylo plno lidí J. Setkání na mši sv. mě dostalo. Tolik mladých lidí, chválících Boha, jsem pohromadě ještě neviděla. Byla jsem naplněna velkou radostí.

Nejvíce z celého setkání se mi líbil sobotní večer. Začal koncertem úžasné kapely. Všichni se „rozjeli“ a došlo i na tanec. Pak jsme se ale zklidnili a šli na večerní křížovou cestu. Byla zima, ale to vůbec nevadilo.  U každého zastavení jsme se zastavili a přemýšleli nad Ježíšovou smrtí. Všude bylo ticho, ozývaly se jen duté nárazy kladiva na hřeby. U každé rány jsem si víc a víc uvědomovala, jakou nesmírnou bolest musel Ježíš vytrpět a to vše za mě a tebe.

Na konci cesty stál krásný kostel. Už v polovině byla vidět záře, lampy osvětlující chrám. „Já jsem světlo světa“ vzpomněla se mi tato věta a čím dál víc mě to táhlo nahoru. Uvnitř bylo nádherně. I když byla noc a venku mrzlo, jako by svítilo slunce. To slunce stálo na oltáři. Všech těch 600 lidí se ztišilo. Při motlitbě se mi mlžily oči, nedokázala jsem se ovládnout. Prožila jsem nejkrásnější adoraci.

Jsem moc ráda, že jsem jela. Dík kamarádkám, které mě vytáhly. J Už se těším na příští rok.

PS: Jídlo bylo výborné. Děkuju.

Zuzka, 14 let

Na diecézní setkání v Bruntále jsem se těšila už od chvíle, kdy jsem se o něm dozvěděla. Sice jsem se trochu bála, protože 600 lidí je opravdu hodně.  Nedokázala jsem si to ani pořádně představit. Při cestě tam jsem na to ale už vůbec nemyslela nebo spíše jsem na to neměla čas. Jenom cesta tam byla velmi zábavná a opravdu jsem si ji užívala.

Když jsme dorazili do Bruntálu, uznala jsem, že 600 lidí není až tak moc, sice jenom zaregistrovat se, trvalo skoro půl hodinu. Potom co se všichni ubytovali, jsme měli jít na zahajovací mši, která byla velmi povzbuzující. Schola, která tam zpívala, byla opravdu hodně dobrá. Ke zpěvu scholy se postupně přidali všichni. Tolik mladých lidí, kteří zpívají a chválí Boha…, byl to prostě nepopsatelný zážitek. Cítila jsem se tam opravdu dobře!

Večer jsme měli všichni jít na adoraci, která se mi na setkání líbila asi nejvíce. Při cestě do kostela byli všichni mladí potichu a to ticho bylo neskutečně uklidňující. Nikdy jsem si nemyslela, že tolik lidí se dokáže takto ztišit. Při tichu, které mě obklopovalo, jsem si uvědomila, jak musel Pán Ježíš trpět. Zatloukání hřebů mě v tomto dojmu jen utvrzovalo. Při křížové cestě se mi hrnuli slzy do očí. Bylo tam takové ohlušující ticho a hřeby, které zatloukali do kusu dřeva při každém zastavení…, byl to úžasný zážitek, který jsem ještě nikdy nezažila. Když jsme došli do kostela a postupně přicházeli i ostatní lidé, cítila jsem se neuvěřitelně bezpečně a příjemně. Byla tam sice zima, ale neměla jsem čas nad ní přemýšlet.

Cestou zpátky do školy jsem sice běžela, protože potom už byla zima nesnesitelná, ale v kostele jsem na ni vůbec nemyslela! Po návratu na mě čekalo příjemné teplo a odpočinek. Mladým se moc spát nechtělo, všichni se bavili. Sice tam byla večerka, ale toho si očividně nikdo nevšímal, a ne, že bych byla výjimkou.

Lidé tam byli velice milí a těším se, až na nějaké podobné setkání zase pojedu.

PS: Nejsem drzá!

Magda, 14 let

Na diecézní setkání mládeže jsem jela poprvé, protože mi bylo minulý rok 13 let. Pokud jde o svědectví, tak to vezmu od začátku. Do Bruntálu jsme jeli vlakem s naším kaplanem o. Kotrbou, dvěma sestřičkami a jednou vedoucí, spíše kámoškou. Dohromady nás jeho v sobotu asi 15 holek. V prvním vlaku jsme se všechny seznámily a potom jsme byly kamarádky.

Jak jsme všichni dojeli do Bruntálu, tak jsme si vybraly třídu 3.EL. Měli jsme být všichni v kostele v 10 hodin, ale přišly jsme až o půl hodiny později. V 11 hodin byla mše svatá, kterou sloužil otec biskup. Po mši svaté jsme se setkala s otcem Romanem, kterého jsem neviděla asi 5 let. Na oběd byl guláš s chlebem, který všem chutnal. :-) Po obědě byla pauza, a pak naše vysněné workshopy. Na první workshop jsem šla na pletení z provázků a jako druhý na přednášku o Nairobi. Po workshopech následoval volný čas, kdy jsem s mými kamarádkami byla v naší vybrané třídě. V 17:15 byla večeře, kde jsem se zapovídala s otcem biskupem, takže plynul čas rychleji. Po večeři následoval koncert kapely R.E.J., kde chytla kamarádka jejich D.

Pro mě byl největší zážitek křížová cesta na Uhlířský vrh, kterou jsem prožila ve ztišení. Nakonec byl výstav nejsvětější svátosti oltářní a modlitby s otcem biskupem. Na školu jsme došli mezi 22 a 23 hodinou. Od jedné do dvou hodin ráno měli hlídku Lucka a Vašek, takže to bylo v pohodě. Já s mou kamarádkou Verčou jsme si povídali asi do 3 hodin do rána, a potom jsme usnuly. V 6 hodin ráno byl budíček, kdy jsme byly už na snídani, kde jsme dostaly svačinu na cestu. Po snídani nastalo „velké balení“, a pak honem do kostela. V kostele jsme se všichni rozloučili a dozvěděli se, do jaké farnosti pojedeme. Byl to farnost v Rýmařově, kde po mši svaté nás pohostily paní svými vynikajícími zákusky, které jsme dojídali i ve vlaku na zpáteční cestě.

Bylo to mé první a doufám, že ne poslední setkání.

Hedvika, 14 let